cleveland.cz

Golf je venkovní sport, ve kterém samotný hráč nebo malá skupinka hraje malým golfovým míčkem do jamky a používá přitom různé hole. Pravidla golfu definují, že golfová „hra spočívá v hraní míčkem z odpaliště do jamky ranou nebo postupnými ranami v souladu s pravidly“. Má se za to, že golf pochází ze Skotska a byl hrán na Britských ostrovech po několik století. Přestože byl považován za hru pro elitu, v současné době získává širokou popularitu a počet hráčů po celém světě stále roste. Kvalifikované odhady hovoří o šedesáti milionech hráčů golfu na celém světě, což golf podle některých zdrojů řadí na druhé místo v žebříčku počtu hráčů - hned po volejbalu.

Golfové hřiště se většinou skládá z 9 nebo 18 jamek. Slovo jamka může znamenat skutečnou díru v zemi, do které se má míček dostat, nebo část hřiště od daného odpaliště až k jemu příslušnému greenu, na kterém je vyvrtána jamka. Většina jamek má green od odpaliště příliš daleko na to, aby se dal zasáhnout první ranou, proto je mezi greenem a odpalištěm nízko sekaný pruh zvaný fairway, po kterém hráč postupuje k jamce. Mezi fairwayí a greenem je tzv. forgreen. Okolní nesekaná tráva se nazývá rough a tvoří další překážku. Z důvodu urychlení hry se většinou tráva okolo ferveje seká vysoko na semirough.

Na jamkách jsou rozmístěny různé překážky, což může být například bunker (písečná překážka), ze které se hraje jinak než z trávy, nebo vodní překážka (rybníky, potoky apod.). Tu dělíme na vodu příčnou a podélnou. V překážkách platí zvláštní pravidla, která znesnadňují hru, například v bunkru se hráč před samotným odpalem nesmí dotknout holí písku ani nesmí provést cvičný švih. Pokud míč zůstane v oblasti označené jako vodní překážka, může jej hráč hrát podle podobných pravidel jako v bunkeru, nebo s připočtením trestné rány z místa mimo překážku. Pokud míček skončí za označenými hranicemi hřiště, nelze jej z daného místa hrát.

Tráva na greenu je sekaná velice nízko, asi jen na 3 mm, takže míč se může po zemi koulet na vzdálenost několika metrů. Ráně na greenu, při které se míček nevznese do vzduchu, se říká putt (a ten se patuje). Greeny bývají různě zvlněné, což znesnadňuje správné míření. Samotná jamka má průměr 10,9 cm a měla by mít hloubku 10 cm. Vyztužuje se umělohmotnou vložkou, do které lze zapíchnout dlouhou tyč s vlajkou, která umožňuje viditelnost jamky i z velké vzdálenosti. Pozice jamky na greenu není stálá a může se den ode dne, i mezi jednotlivými koly turnaje, měnit.

Každá jamka je označena parem. Par je číslo závislé na obtížnosti každé dráhy. Par je teoretický počet ran, na který by zkušený golfista měl jamku zahrát. Obvyklá hodnota této vzdálenosti pro jamky s parem 3 je do 224 metrů, pro par 4 od 225 do 434 metrů a pro par 5 více než 435 metrů. Golfista by se na dvě rány pod par měl dostat na green a pak potřebovat ještě dva paty. Tzn., že např. u krátkých zalomených (takzvaný dogleg) jamek není možné hrát první ranou na green i když jsou kratší než 224 metrů, pravidlo vzdáleností a paru tedy v těchto případech neplatí. Zahrání jamky na jednu ránu se nazýva Hole in one nebo též Ace(eso), třemi ranami pod par se nazývá Albatros, dvěma ranami pod par Eagle, jednou pod par Birdie, jednou (dvěma, třemi) přes par boggey (double boggey, triple boggey). Celkový par všech jamek osmnáctijamkového hřiště bývá většinou 72, ale záleží na obtížnosti hřiště.

U většiny hřišť bývají další zařízení, které nejsou součástí herního prostoru. Jsou to tréninkové prostory: cvičný green, bunker a tréninková louka (driving range).

Zelené trávníky golfových hřišť mohou vyvolávat dojem, že se jedná o sport "v souladu s přírodou". Při každodenní udržbě hřišť se však používají pesticidy, zejména herbicidy (chemikálie likvidující nežádoucí druhy rostlin), ale také insekticidy (likvidace hmyzu) a fungicidy (k eliminaci plísní) [1] Někdy vyvolává používání pesticidů obavy úřadů pro ochranu životního prostředí a zdraví hráčů a greenkeeperů, a proto jsou stanovována závazná pravidla pro minimalizaci rizik pesticidů.[2]

Podle citovaných zdrojů je spotřeba vody na monokulturních trávnících enormní a za jednu letní sezónu je v USA spotřebováno v průměru 490 litrů vody na m2.[3] [4] Je ovšem zcela zřejmé, že tato informace je značně zavádějící.[zdroj?] Greenkeepeři (t.j. golfoví zahradníci pečující o hřiště) vodu spotřebovávají tak, že zalévají trávní porosty hřiště. Oněch 490 litrů vody na čtvereční metr se opět vsákne do země, odkud bylo předtím vyčerpáno. Jde tedy dokonalou úroveň recyklace
V golfu existují dva hlavní typy hry. Tou známější a častěji hranou na turnajích je takzvaná hra na rány. Druhým typem je takzvaná hra na jamky.

Hra na rány je založena na hraní určitého počtu jamek v daném pořadí. V jednom kole se hraje 18 jamek, na devítijamkových hřištích se proto chodí dvakrát 9 jamek. Na každé jamce se začíná odpalem z odpaliště a pokračuje se dalšími ranami, dokud míček neskončí v jamce. Cílem je použít co nejméně ran.
Hra na jamky, tzv. jamkovka, se od hry na rány liší tím, že dva hráči hrají proti sobě. Na každé jamce ten hráč, který ji zahraje menším počtem ran, obdrží jeden bod. Pokud oba hráči zahrají danou jamku stejným počtem úderů, dostává každý z nich půl bodu. Ve hře zvítězí ten hráč, který po odehraném kole má více bodů. Hra může skončit i dříve, než po odehrání všech jamek, pokud již na zbývajících jamkách nemůže hráč s menším počtem bodů předstihnout svého protihráče.
Hráči chodí po hřišti po skupinkách zvaných flight ve dvou, třech nebo čtyřech, někdy doprovázeni nosiči (caddie, „kedík“), kteří nosí hole a pomáhají hráči. Každý hráč hraje svým míčem (vyjma jiných variant her) od odpaliště k jamce. Po odehrání z odpaliště hraje první ten, jehož míč je nejdále od jamky. Na dalším odpališti hraje první ten, který dosáhl nejnižšího počtu ran.

Každý hráč funguje jako zapisovatel jinému hráči ve skupině, tedy do skórkarty zapisuje jeho výsledky na jednotlivých jamkách. Pro kontrolu si může zapisovat i vlastní výsledky. Ve hře na rány je výsledkem součet počtu ran a trestných ran. Trestná rána není skutečná rána, ale trest uložený podle pravidel.